Co změní Covid?
Je středa 11. března roku 2020. Sedím v učebně češtiny, píšu zápisky do sešitu a přemýšlím nad hrůzostrašnou hodinou chemie. „Nechci, aby zkoušela,“ pomyslím si a tupě zírám na tabuli přede mnou.
„Hlášení školního rozhlasu,“ rozezní se třídou zvučný hlas pana ředitele, „prosím všechny zaměstnance školy, aby se neprodleně dostavili do sborovny. Děkuji.“ Mí spolužáci pozvednou koutky úst do nepatrného úsměvu. Tušíme, co se možná děje. O přestávce k nám přiskotačí naše třídní a říká, že kvůli zákeřné nemoci jménem koronavirus zůstaneme doma do konce týdne. Nedokážete si představit naše nadšení. „Máme prázdniny, pecka!“ radovali se všichni okolo. Nikdo toho dne však netušil, že se prázdniny protáhnou o trochu déle.
Koronavirus přinesl mnoho změn. Školy fungují formou distanční výuky, lidé pracují z domova a vláda dělá zmatky. Dobře, uznávám, že kdybych byla třeba taková ministryně zdravotnictví, situaci bych nezvládla o moc lépe. Neměnila bych ale vládní rozhodnutí ze dne na den, nemátla celou lidskou populaci a snažila se vymyslet nejlepší možné řešení.
Proti rouškám a respirátorům nic nemám, musíme chránit před nemocí sebe i ostatní.
Vzpomínáte si, jak jste se v první vlně koronaviru fotili s rouškami na obličejích? Jak vám tohle přišlo strašně cool a trendy? Nyní na tom nenaháníte lajky. Vy proti tomu demonstrujete. No jo, všechny trendy skončí jednou v odpadu, že? Takhle totiž svět funguje.
Někdo s přehnaným ublížením rád vykřikuje, že jsme ztratili svobodu. Vzpomeňme si ovšem na druhou světovou válku. Na Židy, kteří skončili v koncentračních táborech. Na lidi, co za svůj krátký život prožili dlouhá a nekončící muka. Na ty, co svobodu opravdu postrádali. Nehrajme si na chudinky. Žijeme si jako prasata v žitě.
Online výuka dělá studentům spíše potíže. Nezvládají úkoly a probíranou látku. Mně osobně distanční výuka nevadí. Mohu pracovat kdykoli, látku chápu více než ve škole, vstávám později a stíhám věci, jež bych za normálních okolností nestíhala.
Můj brácha je též nadšený. Ve škole se chová jako neviňátko, kdežto doma při online výuce se mění v démona. „Teď otevřu aplikaci Malování a napíšu vám příklad,“ říká jeho učitelka. Brácha vždy zbystří, uchopí pevně myš do ruky a začmárá celou počítačovou plochu. „Děláte si fakt už srandu?!“ soptí rozezlená učitelka. S bráškou jsme stejně toho názoru, že zlost jen předstírá, aby ostatní žáčky vystrašila. Zatím se jí to moc nevede.
Já také nejsem žádný andílek. Nedávno nás profesorka na zeměpis zkoušela a vyvolala právě mě. Nechtěla jsem být zkoušená, tudíž jsem zapnula mikrofon a spolu s ním i Brutal Death Metal píseň. „Kamile to dneska asi zlobí,“ okomentovala situaci jednoduše profesorka a tasila někoho jiného. Takto rychle a účinně se vyhnete zkoušení. Jak prosté. Paní profesorko, jestli náhodou narazíte na tento článek, srdečně vás zdravím.
Spousta rodin postrádá peníze a nezvládá nekonečný řev uslintaných dětí. Pro ně je covid utrpením. Počítají každou korunu, nemohou si skoro dovolit ani dezert po skromném obědu. Právě tyto bytosti potřebují pomoc, ne nějaký ufňukaný a sebelítostivý dědula, který zbrunátní, jestliže najde v ledničce o jedno pivo méně. Chudý člověk váží si maličkostí, boháč i přes přepych a komfort neustále hudruje na všelijaké nedokonalosti.
V dnešní době existuje nespočet možností, jak zabít čas. Nicméně lidé se zřejmě neumí řádně zabavit. Narazila jsem na několik rozhovorů, kde nejběžnější slovo bylo NUDA. Nechápu. Já si kupříkladu čtu, píšu články, hraji šachy atd. Zkrátka nezažívám nudné chvíle.
Více jak polovina pozemšťanů skončí na telefonu či jiné elektronice. „Nejlepší řešení, jak si urychlit čas, je sledovat instastories nebo videa na YouTube,“ četla jsem v jednom článku. Nenapadlo vás někdy uchopit knihu a přečíst si o něčem zajímavém? „V karanténě se neskutečně nudím, nevím, co dělat,“ přečetla jsem si jinde. Lidi, proboha! Otevřete oči! Virtuální svět nenahradí realitu. Běžte na krátkou procházku a nadechněte se čerstvého vzduchu. Já sama teda nemám co říkat, protože místo osvěžující procházky raději otevřu okno, vykouknu ven, zamžourám a rychle okno zase zavřu. Jsem líná chodit. Posezení u dřevěného stolku s rozepsaným článkem a okousanou tužkou mi přijde milejší.
Každá špatná věc má ovšem i své kladné stránky, což platí i u covidu. Myslím, že hodně lidiček si uvědomilo, že očkování proti vážným nemocem je důležité. Naše těla potřebují vakcínu, potřebují bojovat proti virům.
Díky koronaviru začali někteří lidé chápat pravou hodnotu peněz a museli se smířit s tím, že nemohou jít tam, kam se jim zachce. Kdyby COVID-19 nenapadl planetu Zemi a nebyla by karanténa, nezahrála bych si online šachové Mistrovství Evropy, nevymyslela tolik básniček a dostala s velkou pravděpodobností horší vysvědčení.
Na přelomu května a června roku 2020 jsme do školy měli napsat sloh o koronaviru. Přikládám úryvek z mé úvahy:
Větřili jsme, že to bude mít co dočinění se zákeřnou nemocí, jež obletěla česká i světová média více než Zemanovy „slavné“ vtipy. O čem mluvím? No přeci o koronaviru! Už dva měsíce nenavštěvujeme školu. A popravdě řečeno mi to nevadí. Jsem ráda, že mohu trávit svůj čas s knihami a plyšáky, kteří jsou pro mě lepšími společníky než kolektiv. Plyšáci vás netáhnou do obchodů, nechtějí s vámi na párty a především nemluví. Knihy vás zatáhnou do zábavnějšího a lepšího světa. Lidé jsou však pravý opak. Nemůžete je zaklapnout jako knížku a založit do knihovny, jakmile vás jejich vyprávění nebaví.
Doma nejsem nikým rušena, dělám práci podle vlastního tempa a mohu se plně soustředit na přípravu na přijímací zkoušky. I když mám spoustu přátel, nejsem na nich nijak závislá, abych je musela vidět každý den.
Koronavirus se stal nejpopulárnější věcí ze strany redaktorů. Někdo psal pravdivé události, jiní se rozepsali o bulvárech, které většina čtenářů uvítá více než samotná fakta.
A co vláda? Jak řeší situaci? Podle mě špatně. Slibuje a slibuje a plýtvá slovy. Nemůžu ale popřít, že některá rozhodnutí udělala dobře. Sama bych v této situaci neučinila nic k užitku a strhla by se na mě lavina kritiky více než na současnou vládu. Uvědomuji si, že už to je hodně únavné. Unavení jsme všichni. Z toho, co se okolo nás děje.
Studenti posledních ročníků středních škol budou skládat maturity, deváťáci zkoušky. My z devítek máme jen jednu šanci. Jeden test se rovná jednomu výsledku pro obě školy, kam se hlásíme. Bude to boj.
O prázdninách udělala vláda zásadní chybu. Povolila tábory a rozvolnila opatření. Babiš a spol. se unáhlili. Nepomysleli na důsledky, chtěli, aby prázdniny proběhly v pořádku a bez omezení.
Otázkou zůstává, co se přihodí, až covid zmizí. Budeme žít stejným stereotypním životem jako předtím? Určitě ne. Studenti přijdou do škol s prázdnou hlavou, ekonomika na tom bude hrozně, zdravotníci pocítí vyčerpání a únavu. My to ale zvládneme. Naše generace se musí postarat o bezpečí a rozkvět Země.
Vy, co se chcete stát v budoucnu influencery a youtubery; berte natáčení videí a postování fotek na Instagram jako koníček, ne jako práci. Potřebujeme vědce, dělníky, zdravotníky. Tito lidé si zaslouží světové uznání. Bez nich bychom nedokázali pořádně žít. Važme si jich.
Svět upadá do prohnilé černé díry. Přestaňte řešit jiné lidské rasy, lajky, odběratele, vzhled apod. Upřete zrak ke hvězdám. Tam na nás čeká budoucnost. A jen my o ní rozhodneme svými skutky a činy. Jen my rozhodneme o osudu lidské civilizace.
Šachy a koronavirus
Nahradí virtuální šachovnice skutečný svět 64 šachových polí? Budeme místo podání si ruky klikat na ikonu Vzdát se? Myslím si, že hrát šachy v realitě je lepší. Miluji voňavé párky v rohlíku z bufetů, nervozitu z právě provedeného tahu, okusování nehtů při přemýšlení a zamyšlené pohledy lidí, kteří přihlížejí partiím. Baví mě sledovat protihráčův obličej v průběhu hry, jak si neví rady, jak ukrutně usiluje o vítězství, jak s přehnaným úšklebkem plánuje zákeřné plány. Chybí mi tohle všechno. Sice netrpíme nouzí, hrajeme online, jenže stále tu existují podvodníci a právě kvůli nim můžeme vždy ztratit drahocenný bod. Každá šachová partie je unikát. Má nádech něčeho jiného, zbrusu nového. Cheateři se chtějí cítit jako mistři, proto si pomáhají většinou počítačem. Jenže zapomínají na jednu důležitou věc. Počítače postrádají intuici, nenahradí mozek člověka. Radši tupě a slepě prohrát než zvítězit s pomocí.
Vím, trvá to dlouho. Nemůžeme jezdit na opravdové turnaje. Ale chvilku snad ještě vydržíme, ne? Musíme si uvědomit, že teď rozvolňovat určitě nesmíme. Jsme docela v háji. Ovšem co se týče šachu, nežijeme si úplně zle. Máme čas na zlepšování, pojďme ho využít! Vezměte si šachovou knihu, čaj a začtěte se do nejhlubších tajemství královské hry. Čas se tak trochu zastavil, nejsme v takovém skluzu, tak proč neprocvičovat zahájení a koncovky? Neřešte minulost. Řešte budoucnost.
Na závěr si dáme menší recap o koronaviru.
Koronavirus ve zkratce
Záludný vir
Narušil vládní mír
Vláda blábolí
Zavřela školy
Distanční výuka
Vhodná pro samouka
Nakažených přibývá
Důvěryhodných článků ubývá
Stoupá index PES
Lidem radši CHCÍPL PES
Roušky a respirátory
Neochrání už jen mrtvoly
Vláda utěšuje
Ve lžích pokračuje
Vláda slibuje
Permanentně chybuje
Ekonomika upadá
Babiš o další nouzový stav žádá
Prymula nechápe vážnost situace
Jde se přejíst do restaurace
Posíláme ostatním krajům SMS
Žijeme v době Hunger Games
Blatný musí vakcínu ulovit
Jsme totiž best in covid
Váha ukazuje gigantické číslo
Sportovním náčiním je naše křeslo
Zeman věří v lepší časy
Prymula raději zamířil na fotbalové zápasy
Experti počítají v budoucnu s méně doktory
Stáhneme si brzy do mobilů eRespirátory?
Lidé umírají
Smysl opatření hledají
V komentářích pod články vybuchují
O blízké se strachují
Lidé nechtěj očkování
Premiér protahuje jednání
Britská mutace krutě ničí
Jihoafrická pozvolna klíčí
Další vlna vyčkává
Zdravotníky bolí hlava
Nemohou dál
Koronavirus pravou vládu ukázal
Děkuji moc za přečtení. Dejte mi vědět do komentářů, jestli se vám článek líbil. Budu také ráda, když ho sdílíte. Zatím se mějte!
@Kamilotka
